Arnošt & Minarčík: Sezona, která nastavila laťku. Tvrdá práce, jednotná vize a jasný směr
Mládež SC Kolín má za sebou rok, který ukázal sílu společné práce, charakter trenérů i rostoucí kvalitu hráčů. Šéftrenéři mládeže Pavel Arnošt a Jakub Minarčík hodnotí sezonu 2025/2026 napříč kategoriemi – co klub posunulo, co ho brzdilo a jaké cíle stojí před Kozly v dalších letech.
Jak trenéři viděli sezonu 2025/2026
Když se ohlédnete za sezonou 2025/2026 jako celkem – jaká byla jedním slovem?
Jakub: Energická.
Pavel: Výborná.
Co byl podle vás největší posun mládeže v klubu oproti minulé sezoně?
Jakub: Zlepšila se nám propojenost. Trenéři napříč kategoriemi více komunikují, táhneme za jeden provaz a v tréninkovém procesu je vidět větší kontinuita. Dovednosti už nerozdělujeme, ale propojujeme je s reálným hokejem, aby děti věděly, proč co dělají.
A naopak – co vás během sezony nejvíc trápilo?
Jakub: Každá sezona má své přirozené vrcholy a pády, ale lidsky nebo sportovně nás nepotkalo nic zásadně negativního. Co nás ale trápí dlouhodobě, je zázemí stadionu. Zimák vypadá desítky let stejně, zatímco náš klub se každou sezonu rozrůstá o další děti a aktivity. Narážíme na velké limity, co se týče kapacity šaten i komfortu pro hráče a rodiče. Pevně doufám, že město v nejbližší době podnikne konkrétní kroky k modernizaci, aby naše zázemí konečně odpovídalo úrovni, na které v Kolíně mládežnický hokej děláme.
Starší kategorie a juniorka – pohled Pavla Arnošta
S juniorkou jste se probojovali do čtvrtfinále play-off ligy juniorů. Jak nahlížíš na tuto sezonu jako celek a co chybělo k postupu dál?
Byla to první sezona v první lize, takže jsme základní cíl splnili. Samozřejmě jsme si ho v průběhu sezony postupně posouvali a chtěli jsme po základní části být na pozici, která zaručuje účast v play-off, což se nám povedlo. Třetí místo po základní části tak bylo uspokojivé.
V play-off jsme narazili na nejsilnějšího soupeře. Tým Zlína se posílil o hráče extraligového A-týmu a potvrdil svoji kvalitu, ale myslím si, že jsme byli velmi dobrým soupeřem. Věřím, že tyto zkušenosti využijeme v příští sezoně.
Kde jsi viděl největší rozdíl mezi týmy, které byly v sezoně úspěšné, a těmi ostatními?
Myslím si, že první liga měla velmi dobrou úroveň a v brzké době bude ještě kvalitnější. Reorganizací soutěží se extraliga bude zužovat a tím pádem se první liga bude výkonnostně posouvat. Co se týče rozdílů týmu, tak soutěž je vyrovnaná.
Na čem budeš chtít s hráči nejvíc pracovat při letní přípravě?
Budeme pracovat na zlepšení herního konceptu. Vyhodnotili jsme, v čem máme rezervy, a v letních měsících je chceme zapracovat do tréninkového procesu.
Mladší kategorie – pohled Jakuba Minarčíka
U těch nejmenších nejde primárně o výsledky. Podle čeho tedy hodnotit úspěšnou sezonu?
Hodnotím to podle dvou faktorů: úsměv a pokrok. Úspěšná sezona je taková, kde děti neztrácejí zápal pro hru a zároveň udělají viditelný krok vpřed ve svých hokejových dovednostech. Pokud nám děti u hokeje zůstávají a rodiče vidí, že se jejich ratolesti sportovně posouvají, je to pro mě ten nejlepší výsledek.
Se 6. třídou jsi se jako hlavní trenér dostal na 1. místo v tabulce. Co za tímhle úspěchem stálo?
Tenhle výsledek je pro mě srdeční záležitost. U týmu jsem byl tři roky a to první místo v tabulce vnímám jako tu nejlepší možnou tečku za naším společným obdobím. Stála za tím obrovská pracovitost kluků a fakt, že se z nich stala skvělá parta, která táhla za jeden provaz. Pro mě osobně je to loučení s touto kategorií v roli hlavního trenéra o to emotivnější. Klukům přeji do dalších let jen to nejlepší, ale zároveň jim vzkazuji, že je z pozice šéftrenéra rozhodně nespouštím z očí. Budu je dál bedlivě skenovat a sledovat, jak na sobě makají – jedna kapitola končí, ale nároky zůstávají.
Co se děti během této sezony naučily – nejen hokejově, ale i lidsky?
Hokejově udělaly velký skok v herním myšlení a dovednostech potažmo bruslení. Lidsky se učí to nejdůležitější: zodpovědnost a respekt. Respekt k soupeři, k rozhodčím, ale i k vlastní výstroji a spoluhráčům.
Jak se mění přístup dětí k hokeji v dnešní době?
Děti dnes žijí v neuvěřitelně zrychleném světě. Jsou zvyklé na okamžitý přísun informací, podnětů a rychlou odezvu, což se přirozeně promítá i do sportu. Mají kolem sebe obrovské množství lákadel – od sociálních sítí po gaming – která nabízejí okamžité uspokojení bez větší námahy. O to složitější je naše práce na ledě. Musíme děti naučit, že hokejové dovednosti si na rozdíl od levelu ve hře ‘nevyklikají’, ale musí si je odpracovat.
Zároveň vidím, že vyžadují jiný typ komunikace. Dnešní generace se víc ptá ‘proč’. Už jim nestačí jen příkaz, chtějí chápat smysl toho, co dělají. Jsou sice zahlcené informacemi, ale v jádru jsou stejně soutěživé a dravé jako my v jejich věku. Naším úkolem je tu jejich energii správně nasměrovat a ukázat jim, že ten reálný prožitek z gólu nebo vítězné bitvy v rohu kluziště jim žádný displej nenahradí.
Co je dnes pro trenéra nejtěžší při práci s malými/mladými hráči?
Udržet jejich koncentraci. Konkurovat digitálnímu světu a okamžitému uspokojení, které děti znají z her, je těžké. Na ledě si musíte všechno odpracovat a výsledek se dostaví až časem – učit je trpělivosti je dnes nejtěžší úkol.
Jak velkou roli hrají rodiče – a kde je ideální hranice?
Role rodičů je zásadní jako podpora a servis. Ideální hranice je u dveří šatny. Rodič má být největší fanoušek, ale koučování a hodnocení výkonu by měl nechat na nás. Důvěra mezi rodičem a trenérem je základ úspěchu dítěte.
Vidíš už v těchto kategoriích hráče, kteří „něčím vyčnívají“?
Ano, talenty máme, ale v tomto věku je to ošidné. Někdo vyčnívá postavou, někdo šikovností. Důležité je, kdo u toho vydrží a bude na sobě pracovat i v době, kdy se ten náskok začne smazávat.
Jak chceš s trenérským týmem pracovat s hráči v další sezoně – co bude hlavní fokus?
Budeme se ještě více soustředit na dovednosti v rychlosti a pod tlakem. Chceme, aby naši hráči byli sebevědomí na puku a nebáli se tvořit. Zároveň chceme dál rozvíjet jejich pohybovou všestrannost i mimo led.
Identita, charakter a budoucnost klubu
Má SC Kolín jasnou herní identitu napříč kategoriemi?
Jakub: Na jednotné identitě neustále pracujeme, je to dlouhodobý proces, který nelze nastavit ze dne na den. Každá kategorie má svá specifika a každý trenér do týmu vnáší svůj rukopis, což je v pořádku. Naším společným cílem ale je, aby se herní projev Kozlů sjednocoval v základních pilířích: chceme být aktivní, silní na puku a brusliví. Nechceme, aby se naše týmy jen přizpůsobovaly soupeři, ale aby se snažily diktovat tempo hry. Je to o nastavení společné metodiky, kterou postupně propisujeme od těch nejmenších až po juniory.
Jak důležitá je dnes práce trenérů jako týmu, ne jednotlivců?
Jakub: Je to naprostý základ. Doba, kdy si každý trenér jel na svém písečku bez ohledu na to, co se děje v kategorii nad ním nebo pod ním, je dávno pryč. Jako šéftrenér mládeže kladu důraz na to, abychom fungovali jako jeden organismus. Hráč u nás nesmí zažít šok, když přejde do vyšší třídy – principy, komunikace a nároky musí navazovat. Pokud netáhneme za jeden provaz my v trenérské kabině, nemůžeme to chtít po dětech na ledě. Jednotný přístup je to, co dělá silný klub, ne jen silné jednotlivé ročníky.
Co by měl ideální hráč kozlů splňovat – nejen na ledě, ale i mimo něj?
Jakub: Měl by to být bojovník s pokorou. Na ledě nevypustit žádný souboj a mimo led se chovat jako slušný člověk, který reprezentuje město a značku SC Kolín.
Jak velký důraz kladete na charakter hráče?
Jakub: Obrovský. Šikovných hráčů je hodně, ale ty se špatným charakterem tým dříve či později rozloží. Učíme je, že talent je jen začátek, ale charakter rozhoduje o tom, kam až to dotáhnou.
V čem chcete jako mládežnický klub být jiní než ostatní?
Jakub: Chceme být klubem, kde je hokej radost, ne stres. Chceme nabízet špičkové sportovní podmínky a odbornost, ale zároveň si zachovat tu ‘rodinnou’ atmosféru, kde se všichni znají a táhnou za jeden provaz.
Pavel: Chtěli bychom být komunitou s vítěznou mentalitou, postavenou na každodenní práci a respektu.
Jaký chcete, aby byl mládežnický hokej SC Kolín za 3 roky?
Jakub: Chtěl bych, abychom byli první volbou pro každé sportující dítě v Kolíně a okolí. Abychom měli plné kategorie dětí, které hokej milují, a aby naše odchovance zdobila hokejová kvalita i lidský charakter.
Pavel: Věřím, že společnými silami, s podporou vedení a města, posuneme celý mládežnický hokej v klubu tak, aby se naši hráči cítili na zimním stadionu při každodenním kontaktu komfortně a abychom se po sportovní stránce posunuli na vyšší úroveň než dnes.
Závěrečná siréna sezony. A jasný vzkaz do té další.
Sezona 2025/2026 ukázala, že SC Kolín nestaví na náhodě. Klub má jasnou filozofii, trenéry, kteří táhnou jedním směrem, a hráče, kteří rostou v prostředí, kde se pracuje tvrdě a poctivě.
Kozlové chtějí být klubem, který vychovává osobnosti. Klubem, kde se maká každý den. Klubem, který má respekt soupeřů a hrdost vlastních hráčů. Pokud bude další sezona pokračovat ve stejném duchu, Kolín nebude jen držet krok — bude udávat tempo.
