Hokej si zahrála v sobotu naposledy. Jsem moc vděčná, jak se akce povedla, říká Kateřina Ivičičová

Sobotní exhibiční duel proti Realu Top Praha byl speciální pro jedinou ženskou aktérku utkání, Kateřina Ivičičová se totiž rozhodla, že zápas proti speciálnímu soupeři ve spojení s charitativní podporou Davídka Padalky je ideální k tomu, aby byl tím posledním. A tak se bývalá hokejistka a rozhodčí rozhodla definitivně pověsit brusle s hokejkou na pověstný hřebík.

Káťo, jak jste si užila exhibiční zápas proti Realu Top Praha?
Jelikož to byl můj poslední zápas, tak jsem si to moc užila. Chtěla bych moc poděkovat celému vedení SC Marimex Kolín za nominaci do takového skvělého utkání. Umožnili mi nastoupit na led, kde jsem udělala své první hokejové krůčky, a tak jsem mohla reprezentovat opět Kolín. Opravdu si toho vážím a ještě jednou moc děkuji všem.

Celý zápas se odehrál na podporu malého Davídka, jemuž putoval celý výtěžek. Což je super, ne?
Je to úžasný, jsem moc vděčná, že se to povedlo. Taky jsem ráda za částku, která se vybrala.

Vy jste bývalá hokejistka. Jaké to pro vás bylo si teď zahrát zase s klukama, navíc většina z nich byli fotbalisti na ledě?
Hodně dlouho jsem vůbec nehrála, takže jsem se dost trápila, už to není, co bývalo. Fotbalisté mě osobně moc překvapili výkonem, byl to hezký hokej a já si to moc užila.

Jak vlastně vzpomínáte na svou hokejovou kariéru? Ona začala tady v Kolíně, ale jak se vyvíjela dál?
Jojo, začínala jsem tady v Kolíně, pak jsem hrála v Pardubicích a v Brně. A pak následoval extraligový tým Slavie, kde jsem hrála deset let, vyhrála sedm titulů, takže jsme byly celkem úspěšné. Hrála jsem i in-line hokej, kde jsem mistryně světa, takže užité. Moc ráda na to všechno vzpomínám.

Přesto, nevybaví se vám nějaká oblíbenější vzpomínka právě odsud z Kolína?
Nejkrásnější vzpomínky na kolínský hokej mám z dob, kdy mě trenéři - pan Karel Jelínek a pan Václav Rác nechávali trénovat s mladším dorostem, což mi moc pomáhalo. A i díky tomu jsem v životě dosáhla všech úspěchů.

Po hráčské kariéře jste se stala rozhodčí, odpískala jste několik MS žen, a dokonce i olympiádu v Turíně v roce 2006. Byl to váš váš sen? A jaký to byl zážitek na olympiádě?
Sen to úplně nebyl. Jako hráčku mě nikdy nenapadlo pískat, ale po vážném zranění jsem nevěděla, jestli se vrátím k hokeji. Bruslení mi chybělo, a tak jsem si zkusila pískat. Docela jsem se v tom našla a vzhledem ke zkušenostem z hokeje mi to docela šlo, i když ne úplně vždy. Tenkrát jsem měla dobré bruslení, cit pro hru, což mě dostalo do nejvyšší soutěže, pískala jsem jako hlavní Extraligu dorostu nebo Ligu juniorů, čímž jsem byla maximálně připravena na MS skupiny A a nakonec i na olympiádu v Turíně. Finále jsem si sice nikdy nezapískala, ale nejlepší utkání jsem odpískala ve Švédsku, a to byl souboj o bronz mezi Švédskem a Finskem. Díky hokeji mám spoustu přátel po světě a to cestování bylo úžasné. Moc ráda na to vzpomínám.